Tužkou psané sešity 5

497

Píšeme poezii / do šuplíku
ale nechceme být slavní
ne
to 
ne
Jenom chceme říct těm lidem
co se tak rádi holedbají
co všechno mají
že trochu ješitnosti stačí
že jsou spíš k smíchu, než k pláči
že se svou filozofií stárnoucí 
nevystačí

že IQ 50 ještě nic neznamená
že tíhu tohoto světa
            bereme za ně
            sobě na ramena

Šlápoty (zůstanou)

Šlápoty moje

                      vzdálené

asfaltovanému koberci cest

pošpiněnému hnijícím prachem velkoměst

jsou provoněny

dálkou nenasytnou

která polyká nás po částech.

                      *

Šlápoty jako perly na šňůře

zůstanou ale vcelku

                     neroztrženy

                     a vzdálené

zůstanou nikým nespatřeny

a nepošpiněny

hnijícím prachem velkoměst.

            

499

Věčně nespokojeni jsou lidé.
           S počasím:
ať je zima nebo horko
pořád prší a nezaprší.
           S penězma: 
mají jich dost nebo málo
vždy neví jak s nimi naložit.
          S lidmi:
neodpovídají jejich představám.
         Se sebou samými.
         Sami se sebou.

A tak to má být
A tak to má být
                    *
Sám se sebou si znamenitě rozumím.
Sám se sebou se nehádám.

502

Vždycky jsem se řídil 
tak trochu 
zákonem pouště:

žíznivému poutníkovi 
dát tolik vody
kolik vypije.

Sám anarchistický čtenář
anarchistické poezie.

Jdu vám na ruku
bytosti tohoto času
mocnosti tohoto pokolení.

Chcete si něco přečíst?
Všem bohům žel nemám nic pro vás
(zavrhujte estetickou krásu).

511 a Píši poslední báseň

O tom, že píšu poslední báseň
(nemá to cenu ani smysl)
vím
že jsem vždy jen stěží
chytal rým.
            *
Ve chvílích nejtěžších
přečtu si své špatné verše
v mysli si vybavím
své dobré obrazy
které jsem ještě nenamaloval
a zatoulám se zpět
na stezky těch krajů
které jsme kdy prošel.
( V duchu vidím každý kořen a kámen).
            *
Neopouštím svou vertikální polohu
nohama v prachu
mohu i nemohu
hlavu nahoře k nebi různých modří
ano, k nebi - království bílé
a znova objevím ty zasunuté chvíle
kdy jsem křičel z obzoru
úplně zbytečně
ta prázdná slova:
rovnost, svornost a bratrství.

 511 b

A přeci znova

prožívám ty chvíle

kdy jsem se učil ta slova

pravda, přímost a skromnost.

A proklínám ty chvíle,

kdy jsem pochopil jejich význam

a blahořečí, okamžiku

kdy jsem poznal

že jsou to jen

     slova

              slova

                       slova.

Dnes šlapu prach a bláto

ale stojí to celkem za to

a posílám k čertu

tuhle schizofrenní civilizaci

odpadáme kamarádi

stávají se z nás nástroje

biologie a času

a méně už vnímáme tu krásu.

1978

 508 Genocida soli

Co předčí sílu dalekého moře

v jeho slanocti a hořkosti

ani med, ani jed ani pléd suchozemců

hluboké potoky plné slzí

a kalichy volské genocidní žluči

evangelium nenávisti a zloby

tolik hoře, ignorace a izolace

utíkám se marně

před příbojem vln

dlouhých

středních

i krátkých

ke každé blízké

zelené hoře.

1978