Tužkou psané sešity 1

Dnes začínáme uveřejňovat další Jimovu sbírku "Tužkou psané sešity". Důvod názvu sbírky je prostý - originály básní byly psány do několika běžných sešitů obyčejnou tužkou. Měkkou, tipl bych to tak na dvojku. V rozmezí let 1978 až 1982. Dodnes neztratily na aktuálnosti a čtivosti a osobně si myslím, že s odstupem času vyzrály jako ... třeba  dřevo na výrobu hudebního nástroje.

*    *    * 

Marná snaha

V marné snaze 

zachytiti všechno

jedním slovem

jsem rezignoval

neboť 

byli už jiní

a povolanější

nějaký Tháles Milétský

            Aristoteles

            a tak dál

neuspěli

vývoj jim nedal

                docela 

                za pravdu

(ke slovu se derou jiní

                    filosofové)

Já jsem rezignoval

Modrý pasažér

Co stojí

lístek pro jízdu na nebi

nevím

protože občas sice jezdím

ale na černo

Nikdo mne nevidí

nikoho nezajímám

a dobře splývám

s blankytnou modří.

Schizofrenie

Nepodařená analýza

nepodařená syntéza

zpřetrhány jsou sítě

pro mládí

pro radost ze života

viděno trhavě, útržkovitě

mlhavý závoj

vše zahladí

           *

Domeček z karet už se rozpadá

já každou chvíli čekám, že se poskládá.

Šlápoty (zůstanou)

Šlápoty moje

                       vzdálené

asfaltovanému povrchu cest

pošpiněného hnijícím prachem velkoměst

jsou provoněny

dálkou nenasytnou

která polyká nás na cestách.

                       *

Šlápoty jako perly na šňůře

zůstanou ale vcelku 

                     neroztrženy

                     a vzdálené

zůstanou nikým nespatřeny

a nepošpiněny hnijícím prachem

                                      velkoměst.

Věčně nespokojeni 

Věčně nespokojeni jsou lidé s počasím

ať je zima nebo horko

pořád prší a nenaprší

                    s penězma:

mají jich moc nebo málo

vždycky neví jak s nima naložit

                    s lidma:

neodpovídají jejich představám

                    se sebou samými:a tak to má být.

                           *

Sám se sebou se nehádám.

Vsadím se (rozhodnutí)

Sto korun prsknu do moře všedních dní

ani to nepoznám.

                     *

Po letech v dálce

                v lehkém oparu

zahlédnu známou tvář.

                    *

Jako na vandru se toulám.

1977

503

I.
Tuto krajinu opouštím
přestože znám havíře
kteří jinde nemohou žít
než v krajině pod haldami
pod popelavým sluncem
pod komíny

ale ne
nikdy jsem na to nebyl
malovat dělníky u vysokých pecí
nebo hluboko pod zemí

jak říkám
není to ta pravá estetika
viděl jsem už hezčí krajiny
než je tato
a taky mám co říci
"dnešní generaci"
která by ráda poznala
též něco jiného než práci.

II.
Znám básníky
píšící poezii pro dělníky
nikdy to nečtou
tito lidé které práce šlechtí
na těle i na duchu

Psát takové škváry
na to mně neužije

Vážení básníci a malíři
je země popela a škváry

znám hezčí obrazy
tohle je poezie!

1977

504

Jednou provždy
nám konečně došlo
(někomu dřív
někomu později)
pro tuhle planetu
nejsme nic
než zrnka prachu
                   *
Tak už nám došlo
nikdy nebudeme slavní
a slavní zas pochopili
že sláva není k ničemu
je to jen slovo
vynášející peníze
                  *
Tak už nám došlo
můžeme se snažit sebevíc
ale aby po nás alespoň
něco zůstalo
naděláme si tucet dětí.

1977

Trampská písnička v zimě

Je zima
              klid v lesích
jen trampů pár
              táhne
tam kdesi -

Mrazivé ticho
bílý sníh
protíná
zář ohně
v našich písních.

509

Do torny našlapat /celý vesmír/

               patří nám
               mladým

Balada o klacku a duze

Z postele ráno vykročit levou
nabít si hubu o klacky
pár panenek obtočit duhou
odvíčkovat ulitu a dávat si další 
                              otázky třeba
                              k snídani
k večeru dát si pak panenku
                             nějakou druhou
už léta vídám ji 
na nebi zářivou večernici
(ulovit a schovat pod čepici)

1978