Tužkou psané sešity 2

512

Nejdřív jsem tě potkal

             a chtěl tě poznat víc

Pak jsem tě nechtěl pustit

               samotnou jít dál

za čas jsem odjel

jen krátce tě znal

a za tu dobu jsi ze své krásy

                    neztratila nic

spíše jsi získala co jsem ti dal.

   Fragmenty (torza)

... a cítím to vanutí (mojí) poezie

jež postrádá teplo (tvých) dlaní

zbývá mi jen jedno

vzít fragmenty svých básní

a torza myšlenek nevyslovených

zakletých do cárů papírů ...

Tak zůstaňte tu se mnou

až teplo plamenů jejich krásného konce 
nevyprchá jen pro mne
tady zbytečně a nadarmo  

515

Kabát můj má i z rubu líc

dosáhnu

dosáhnu víc

víc -

516

Námořník jsem

tričko pruhované

ve větru se otáčím

vlny mnou kymácí

             *

Vítr se obrací!

A já taky

(Zas chytám vítr do plachet)

Z vojny

V lese na bydle
poslouchám rádio
neděle
tady se to nesmí
koukám, se do stropu
 - vzpomínky.
Zpívá Elvis Presley.

518

Z korby velkého vozu se sypou
na chalupu vzpomínky uplynulých let.
                                  *   
Když k tomu přijde
tak touhle dobou jsem alespoň
mohl být jinde.

521

Zlaté kapradí 
otvírá náruč svou mechovou
zlaté kapradí
tě přijme rozechvělou.

Za 55

Panebože
na těchto
(tenkých) rukou
neuzvednu život.
Na těchto
(slabých) nohou
neunesu svět.
          *
Užívat si
za málo za pár
                        a přesto
to číslo tvého ročníku
                      znáš.
Klaníš se času
pak jej proklínáš
zatracuješ imaginární krásu
nejapný slova o vojně
obracíš v žert
sobě se ušklíbáš
a kdoví ještě čemu
vem to čert.
Není ti moc do smíchu
zpropadené dopisy
přísahám
už nebudu používat sprostý slova
a nabídnutou cigaretu
s úsměvem odmítnu.
           *
Kolik je hodin
kolikítého je dnes
který je rok
který věk?
Nikdy jsem to přesně nevěděl
          *
Za padesát pět
nikdy víc.

1978

523 

 - Tak jako mnozí rodiče čekají zvědavě 
na to co vyroste z jejich dětí
tak jako špatný básník
odstoupí od domnělého prázdna
a překvapen zůstane stát
tak jako špatný básník
dopíše báseň
přečte ji znova
a vidí že je k světu

- tak jako člověk
který si pohlédne po létech
ve chvíli klidu přes zrcadlo
do očí a znaven sklopí zrak
tak jako mladý pár
který neví proč
jej opouští láska

- tak jako sněhobílý mrak
přiletí nad hlavu nám
a zčerná
                      *
Tak
nechci
žít.

Tak se mi ...

Tak se mi má poezie ztrácí
jak tulák na cestě z vandru
když pod tíhou rance se ztrácí.
                         *
Básně mé zakleté do desek zelených sešitů
psal jsem vás před lety jako král tulák z Nemanic
zbude z vás něco, až svoje řádky dopíšu?
Zná vás jen trampů pár, kluci z osad, kdo víc?                                 *
Tak se mi moje poezie vytrácí
jako sen co před léty se zdál
ve chvílích volna, před spaním
na cestách, v tmách.

1979

Sen malíře

Odložil jsem paletu na stojan
a zavřel tu napůl vymačkanou tubu
měla stejně břicho rozpárané ostny kolem štětce
                                *
Vůně barev jako by uspávala
tak nějak vypadaly vždy mé představy
a plátno bylo pro mne odjakživa
něco víc, než kus látky
                                *
Zavřel jsem oči
když jsem je znovu otevřel
viděl jsem nápis

"Blankytná modř".

1979

Teď ještě  (a potom)

Teď mne ještě znají

a potom ...

- necháš si ukousnout prst

nebo hned celou ruku?

                     *

Náhražku snu

koupíte na půjčku

tak prý je to výhodné

               *

Pak jen budeme čekat

až objeví se zas

čas snů

čas půjček

Stanou se z nás vzorní a řadoví 

zmařené životy

vzorní pracovníci

               *

A potom

potom budeme už hodně staří ...

1979

Odchod z boudy

- večerní soumrak už roztáh stín

  poslední večer - odcházím

- u dveří chajdy zarachotil klíč

  poslední pohledy a zase pryč

- pohled můj padl na práh u dveří

  že se kdy vrátím, nevěřím.

- Dlaní se dotýkám zábradlí schodů

  hlavu obrátím k šumění stromů

- večerní soumrak mi natáhl stín

  poslední večer - já odcházím.

1979

550

Poprvé všechno nám jde líp
poprvé život je nám vším
poprvé máme chuť se prát
poprvé máme nejvíc sil.

Mezi tím máme času dost
schváceni chtěli bychom víc
mezi tím vždycky je kam jít
mezi tím žijem pro radost.

Naposled máme všeho dost
naposled necháme vše být
naposled není už kam jít
naposled není pro co žít.

1979

Rok

1  Leden se hlásí o slovo rovnou s půlnocí
    přivřenýma očima, sladkostí a ruchem 
    novoroční noci

2  únor zas rozhodí na pláně vysokou peřinu 
    kopcům nafouká závěje na skráně
                  zítra se úbočím potoky pohrnou

3  březen nám dává do dlaní přehršli
                        schouleného vzruchu
     mámivou představu nekonečných dálek
    zapadlých do vlahého vzduchu

4  duben se dostává na scestí
    zpěváčci toulají se v párcích
    od rána mátožně vyprávějí
    na lavičkách v parcích

5  květen se dobře utajených citů
                                         dopouští
    bytosti tohoto světa v něm sílí, sní
                   zápasí o výhru a odpouští

6  červen se brodí trávou a zemí zelenou
     má mokrý dech, je rozhodnut
                                jít cestou studenou

7  červenec podpírá nohama svahy 
    severní porostlé mechem
    z nich shlíží do zlatých lánů
    když padne z večera rosa
    začíná šetřit dechem

8   srpen se plíží večerem
     v lokálních barvách portrétuje květy 
     času má nazbyt, rozdává, 
     v chůzi vypráví si 
     se vzdálenými světy 

9   září nám na talíř plátky zralého
                               slunce předloží
     zahalí lesy, zamlží dálku
                modravé stíny prodlouží

10  říjen má křehnoucí mrazivé ruce
      v nich nosí zimavé mlhy a plískanice

11  krouživá hejna vran
      chomáče probarveného listí
      listopad přilétá z šedivé oblohy
      na níž jsou jako doma jistí

12 prosinec nutí nás polykat cukrovou vat
     v skeletech stromů zasmušilý
     holduje slunovrat.

Léčivé bahno  (pozdě dospíváme)

Téměř v dětství
přišlo se s tím
- svornost
   rovnost
   bratrství

Na prahu dospělosti
pošetile vyslovujeme 
slova omšelá
slova prázdná
slova zbytečná
pravda (filozofům)
víra (bohům)
důvěra (hráčům)
a slib (drábům)
též spravedlnost (otrokům)
něco svobody (ptákům)
pošetilci
iluze a ideály
pro hlupáky

Asi aby byl život veselejší
lepší je síla než rozum a mládí
a život
nám stačí
hle kdekdo je svatý
ale kdo je čestný?
kdo není čestný
nemůže být hrdý
neví co je výzva
je to jen slovo pro něj.
Slovo dělá muže
a chlap je chlap
přímý a rovný
má být
čin je čin
a skromnost matka ctnosti
a moudrosti

To až dnes 
životem paběrkujem
a všechno si neseme
na zádech s sebou
celou svou tuláckou minulost
pokud to jde jdem šťastní
srovnáváme se
 se svým vědomím
hledáme
místo na slunci
a bahno
to bahno léčivé.
Též perly
ale ty když najdeme
házíme je sviním.

1986