Odyssea života 29

Zrcadlo

Zrcadlo
na důkaz lidské ješitnosti
lidmi
vynalezeno.

1977

Ztracení (lidé)

Ztratil se 
           člověk 
ztratili se
           lidé 
           (a nebylo jich málo)
a není jich málo.
                  *
ztratili se vám
                       lidé   
ztraceni na maličké
                   planetě
                   zemi
hledejte na ní
a nebo blízko kolem
                                 (zatím)
                  *
Ztrácíme se
                sami
                sobě
ztracenci uprostřed
                hvězd 
to je tím že nehledáme
že se nedíváme
okolo sebe.

1977

Skladnická

...a když se ztratí
všechny klíče
od tohoto zámku,

zámek se zahodí

a koupí se nový ...

Odpusťte
že jsem vás unavoval
nějaký čas
až příliš
svými prvotinami

1977

Šlápoty

Zatímco tady dřepím
a ztrácím
               čas
                     vyděláváním peněz
a představuji si
kus místa pod sluncem tady pro sebe
šlápoty mého srdce tápou
a ťápou rozbředlý sníh
šlápot je
          čím dál víc
a toho čistého vpředu
před námi
ubývá
                    *
Zatím
ulice taky prožívají své předjaří
lesy bloků a betonu
                    se probouzí
dvounohé laně se procházejí
sem
a
tam
                  *
Zatím já tady sedím
a ztrácím čas
vyděláváním peněz
a cítím
že snad hodiny mého života 
stojí za víc.

1976/77

Pohádka

V dávných dobách
bývalo dobrým zvykem
pro jedno království
vydržovati jednoho krále.
                     *
Král - to byl člověk
se zlatou korunou na hlavě
v plášti z hermelínu
s žezlem či mečem v ruce
a s velikou mocí.
                    *
Jeho ženou mu byla královna
jeho děti byli princové a princezny
a jeho lidmi poddaní 
a jeho přátelé rytíři a dvořané
a jeho nepřítelem byl cizí král
proti němuž občas bojoval. 
                      *
Rodil se do hebkých polštářů
žil na hradě
a umíral v posteli
na lovu u koní
někdy na poli
ne při práci, když už, tak v boji.
                     *
Korunu měnil někdy za černou kápi
a vyšívané šaty za těžké brnění
aby dával šach jiným králům
nejraději figurkami pěšců
tak si krátil čas
a také pitím, bojem, hrou
tancem a hudbou
podporoval vědy
alchymii a astrologii
kraloval
vydával zákony
vládl a bohatnul. 
                  *
Rád hledal kámen mudrců.
                  *
Jmenoval se různě
a v řadě měl první, druhý, třetí
a tak dál
říkal si třeba
veliký, chrabrý, železný.
                 * 
A říkali mu Jeho Veličenstvo
a za zády - ten náš vůl
                 *
Podoba se zachovala však jen málokdy
zůstaly po něm jen dějiny psané krví
strmé hrady
a pohádky.

1976 -77

..... (Torzo)

... a dřívější setkání na mostě
přes řeku času
zůstane navždy beze slov
nevyřčeno.
              *
Tvůj poslední pohled
navždy zachytím
tam kde tiše mlčky stávám
nad hřbety knih.

              ... po čase
tvou ruku svírá
neznámá dlaň
dva metry přede mnou
nalézám klid

na druhé straně ulice
v zádech cítím tvůj pohled
u dalšího obchodu s knihami
hlavu sklopím jako dřív
jdu dál

tak přece
vím
první tvá známost
konečně
tak vidíš
nepadám na chodník
konečně
ale trvalo ti to.
                    *
Nevím, zda mně máš ještě ráda
v tuhle chvíli ale určitě
vím
v tuhle chvíli
v hlavě cítím
pohled máš vražený
do mých špinavých zad

už se neohlédnu
už se nikdy neohlédnu.
                   *
A tak ti připadám
zřejmě odporný
špinavý a zarostlý
ruce v kapsách
pískám si do kroku
lehce nedbalého.
                  *

Ruce v kapsách
pískám si
                 *
Už se nikdy neohlédnu
                 *
Jsem rád.

První umělec

V tlupě dávných lidí

někdy

před tisícovkami let

vidím ho

jak zasněně hledí

do zářícího ohně

(první umělec)

zářící pohled jeho

divokých očí

filosofa divošské tlupy

tam tvoří

z mamutího klu vyřezává

na rozpukané rozmazané stěny jeskyně

maluje

bílou, černou, žlutou a červenou)

z hlíny modeluje

první umělec

zrozený pod sluncem

této planetární soustavy.

                   *

Ne pro peníze

ale z lidské potřeby.

Zapomněl jsem

Zapomněl jsem
verš
        smysl
                   i rým
této básně
(a i ten pocit
ze kterého měla být)

Zapomněl jsem
odepisuji na dopis
mám se krásně

1977

V náručí expresionismu (Torzo)

Máš snahu zachytit vše
i tohle
v náručí expresionismu

a pil jsi snad jiným pro radost
všichni jsou tví kamarádi

jsou psychologické osobnosti
uprostřed vesmíru
originální  

neodepsané dopisy se připomínají
poštovními známkami
nikdy nepoužitými

kolem jsou lidé
uprostřed vesmíru
tuctové buňky
hrají si na homo sapiens
jeviště je rozsáhlé
vyvolená matička země
všichni jsou kulisáci

Jak žít?
Tuctově
to je ono
průměrně
zlatá střední cesta

Alespoń svést všechno na stav opilosti
stav bez tíže

Až jednou

Vždyť
to víš, žetě mám stále rád
tovíš, že tě mám stále radši
víš, že se na tebe stále těším
víš, že tě rád poslouchám
že se rád na tebe dívám
že na tebe stále čekám
k tobě se budu stále vracet
nikdy mi nejsi lhostejná
na tebe vzpomínám  a myslím
stále
asi tě mám hodně rád
                       *
No 
to víš
že vím, že je to dlouhé čekání
že vím, co je to psát dopisy
znám nenasytnou dopisní schránku
vím, co je to samota
vím, co je to mlčení
co jsou to hluché sonety
co jsou to hluší lidé
vždyť to víš
stejně dobře jako já:
že jednou nám bude líp.

1977

Podpatkový déšť

Prší
ne to není déšť
to jen střevíčky dálek bubnují
ale zablýsklo se
nám
na lepší časy
my dva
už nebudeme sami
(hledat se)
                 *
To další staccato
bude déšť bubeník
svými podpatky
už vyťukávat sám.

1977

Nám všem (básníkům)

Zkoušíme psát básně
a myslíme si
že není
a nikdy že nebylo
velkých básníků
                      *
Pomalu se počítáme
málem do řad básníků
je nám  báječně a krásně

a verše na klíč v šuplíku
hovoří za vše
velmi jasně.

1977

Básníkova beznaděj

To je hrůza

už týden

nepolíbila mne

žádná můza.

       1977

Blankytná past

Nebe

(a tvé oči) 

            *

Můj pohled se točí

(chytím nebe)

            *

A pod modrým nebem

naleznu tebe.

           *

Tebe

a tvé

(modré)

oči.

1977

Metropol (New York)

Pojď
koupíme si ostrůvek
za pár lahví whisky
a postavíme metropol.
                 *
Co piješ?
Whisky od Metropol?
METROPOL

1976

A TEHDY MEČ

SE ZMĚNÍ V PLUH

A OŠTĚP V SRP

JAK SLÍBIL BŮH

A ZBRANĚ SE PAK ROZTAVÍ

VE ZVONY JEŽ NÁS POZDRAVÍ

(1421) VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ

MOTTO II :

SEDÍ TU S NÁMI UFO HORN

VYPRÁVÍ PŘÍBĚH PAŠERÁKA HAMPLA

CHTĚL BYCH BÝT HORALEM JAKO ON

A PŘITOM NEMÁM ANI DUŠI TRAMPA

(AUTOR NEZNÁMÝ)