Odyssea života 31

Životopis  (Osobnosti)

Jednoho dne
                     se narodil
a za několik let
                          zemřel

Mezi těmito dvěma daty
                                        žil    
Nevím
            co je komu po tom
jak

Rád bych urazil

Poslední
                 svou básní
naposled
                 rád bych urazil
                maloměšťáka
                          *
Vím, že se mi to
opět nepovede.
                          *
Nikdy se mi to nepovede
ani napoprvé.
                         *
Nikdo se necítí maloměšťákem.

Ale rádi se všichni pokládají za ty
ze kterých zdírají jejich kůži.

Jejich hroší kůži.
                        *
A já svou báseň zapomněl
a trny ulámal růži.

Syslovi (Oldovi Růžičkovi)

Teprve
z dálky vidíme věci
v jejich skutečné velikosti
či malosti
v jejich v jejich gigantnosti
a v jejich ubohosti.
                    *
Před dvěma lety
byl poslední květnový den
patnáctiletý tramp
zhoupnul skály v hamace vzduchu  
a víc prostě nebyl.
                   *
Bylo nás plné krematorium
placený řečník vzletně a nadneseně skuhral
dělal strnulé pózy
díval se na hodinky
opakoval se
a nám bylo trapně
když začal frázovat
o pětiletém plánu

o třicátém výročí
osvobození Československa
slavnou Rudou armádou
bylo to zbytečné gesto
pro jeho otce
v první řadě
(Zkažený pohřeb)
                  *
Stáli jsme zmateni
všichni kolik nás bylo
pěsti zaťaté
nesmírně dlouho
                 *
Příliš velká oběť pro všechny živé kolem
pro ty kdo pochopili jaký je svět
                 *
Je to neuvěřitelné
a možná normální
jak pro koho
ale mám na to hodně svědků
kteří zakončili toto všechno
vlajkou.

1977

Sbohem světlu

Vypíchla jsi mi oči
svým pohledem

Viděl jsem na jedno oko
ucházejícně
jimž jsem hodnotil
                                 barvy
                                 tvary
                                 i prostor kolem
uzavírám se do tmy bílé
a zůstávám sbohem
                                 světlu
vypíchla jsi mi oči pohledem
                                                nepřejícím.

                        

Připíjím (na stáří tohoto světa)

Dnes
třicet let
Evropa bez války
kolem to vře
teče krev
zabíjí se
z hladu
či z nudy
z letargie
a z rozmaru
a z nutnosti
a z obrany
taky z blbosti lidské
              *
Vyvíjejí se nové zbraně
čím rychleji zabíjí
tím humánnější

nervové plyny
a záření

na něco se zemřít musí
      na rakovinu
      na blbost      
      na válku
na stáří tohoto světa
na mundůr
na růžový mor
(za to vše se stydím)

připíjím na stáří tohoto světa
a na zdraví
                   všem prasatům.

Nejsem romantický básník

Socialismus
budujeme
nebo už je
nevím
              *
Vím, že živořím
na večeři koupil jsem si
čtyři rohlíky a litr mléka
o jeden rohlík víc než obvykle
a ještě mám hlad
víc nezasloužím
málo jsem dnes pracoval
jen osm hodin
             *
Před očima mám ty vilky
u nás na Bludovickém kopci
nestály jenom půl milionu
a co ta metalíza
svítící jen tak
před každou  stylovou
           *
Dejte mi tolik peněz
vy co tak rádi vydrbáváte
s lidskými mozky
ať si můžu koupit
nové ponožky
boty do práce
deštník
struny do kytary
kalhoty co něco vydrží
a pořádnou věc na čtení

                

Balada o počasí (a o lidech)

Počasí už se umoudřilo

ale co lidé?

- Pořád stejní
věčně nespokojení
nadávající na počasí.

Rozšiřování obzorů

Poslal jsem vítr
trochu prohnat mraky
aby pročistil nebe
a rozšířil o něco obzory.
                   *
V přítmí bytu se však na úkor tohoozývá tlumeně až sem
řvoucí televizor.
To naši sousedé sledují
patetické drama.

Den zapad do roka ... (Hrabě)

Den spadl do noci
je celý unavený

schází mu titanová běloba
a její ostré stíny

den spadl do noci
bez dukátu a bez fontány

nestojím o vidiny.

Psáno do šuplíku

Už jako malý kluk
verše jsem psával
potmě pod peřinou
při svitu baterky
(a nikdy jsem nedal nikomu do nosu)
                           *
Básně mé
byly tak malé
že se mi ztratily
ve spárách rozvrzaných parket.
                          *
Od těch dob se poměry hodně změnily
a verše se nevejdou ani do šuplíku.

Bílé stíny noci

Dole v ulici projelo auto
poslalo na strop pokoje bílý stín
rozplývá se navždy nezachycen
                                zapomenut
prozatím ale přetrvá
věřím
nejméně půl století.

Ztrácení

Dnes jsem si konečně řek
že už nebudu ztrácet čas

postáváním ve frontách
obcházením geometrických ploch
řečma s psychopatickými osobami

ani občasným vysedáváním u televize

či vyvařováním teplých jídel

čekáním na vlaky a autobusy
čekáním na ty co chodí pozdě
čekáním na to co nikdy nepřijde
vyděláváním peněz
umýváním nádobí
posloucháním rozhlasu
zbytečným spaním
čtením úpadkových textů
ohlížením se na prospěcháře
posloucháním patetických projevů
                           *
Není to tak snadné
život už s sebou nese
 to ztrácení.

Romance pro ty, 
jejichž IQ nikdy nedosáhlo 99,99

Tak už konečně rozstřílejtee
                          tento svět
                          váš nebo náš
na co se ještě čeká
                          není mi jasné
                            *
Ale než rozstřílíte tento svět
dejte mi prosí vědět
aspoň den předem
ať tu nestojím jen tak 
s prázdnýma rukama
                     nepřipraven
                     s ústy dokořán
ať můžu vstát a říct:
tak už konečně rozstřílejte tento svět
když se vám nechce žít.
(Vždycky jsem si myslel své
o těch co v prvních chvílích
svého života  prodělali těžký porod)

Mám (Nemám)

Nemám peníze
 a nemám čas.
                   *
Rozházel jsem a promarnil to málo
co měl jsem z toho všeho tady
mám dojem že to za to stálo
za všechny prachy a roky dohromady.
                  *
Tak teď nemám žádné peníze
ale jak se tak dívám
ještě mám spoustu času.

Místa dost

Země (prý) přelidněna

ale jak pozoruji
na tomto palouku

místa je dost (pro všechny)

jenže není co žrát.

A TEHDY MEČ

SE ZMĚNÍ V PLUH

A OŠTĚP V SRP

JAK SLÍBIL BŮH

A ZBRANĚ SE PAK ROZTAVÍ

VE ZVONY JEŽ NÁS POZDRAVÍ

(1421) VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ

MOTTO II :

SEDÍ TU S NÁMI UFO HORN

VYPRÁVÍ PŘÍBĚH PAŠERÁKA HAMPLA

CHTĚL BYCH BÝT HORALEM JAKO ON

A PŘITOM NEMÁM ANI DUŠI TRAMPA

(AUTOR NEZNÁMÝ)